Odnośniki
|
[ Pobierz całość w formacie PDF ]
a já pùvod neatìstí jeho!
,,A ty jsi vrah hrabìte Valdemara z Borku? vaecko svìd-
èí proti tobì! zvolal zhrozený pøednosta vrchní. Cikán ne-
odpovìdìl.
,,Zde, èti! porouèel pøednosta, podávaje mu
od vrchního obdr~ený list, který nalezli pøi zavra~dìném
hrabìti: ,,To tì snad pohne k vyznání straalivé viny své!
Jako ve snách pøijal cikán podaný list, a rozlo~iv ho,
hlasitì a srozumitelnì poèal èísti: ,,Valdemar Lomecký,
hrabì z Borku, vaem ètoucím aneb èísti slyaícím tímto
listem své pozdravení vzkazuje a svou poslední vùli.
Tak èetl cikán ustaviènì jako v hlubokém spaní, bez
citu, bez promìny hlasu celý list, a~ pøiael k slovùm ,,pra-
vá jeho ruka byla o nìco delaí ne~ levá Pøi slovech
tìchto poèal se náramne tøásti a hlubokým hrùzným hla-
sem èetl pomalu dále, a~ pøi slovích ,,On musil z okolí
mého! sevøela se nevolnì zkrvavìlá jeho pravice; èta vaak
pozdìji: ,,Po znamení na prsou svých a po delaí pravé
ruce své, jako~ i k jedné stranì sklonìné postavì bude
poznán, rozevøenou pøitiskl na popsané na prsou zna-
mení. Chvíli se zamlèev v hlubokém utonul zamyalení. Pak
zkrvavìlou pravici vyzved, pøitiskl ji na èelo co mramor
studené, a znamení na prsou bylo pod otiskem krvavé
pravice zcela zakryté. V~dy slabìji a slabìji èetl: ,,A bye
i sám vrahem mým byl, já mu odpouatím a jsem
Ji~ neèetl dále. Pevnì dr~el sevøený list a oèi nepo-
hnuty hledìly v nìj. On byl jako socha kamenná, vyob-
razující nejhlubaí smutek, pøedchùdce zoufalství.
Staraí cikán stál nepohnutý. Pozornì vaak posloucha-
la bláznivá. Ze zaèátku byla pokojná, dále vaak slyaící
vrhla sebou o zem a vinula se co èerv po vykládané
podlaze. Èasem se sevøenou pìstí bila v èelo, v prsa,
leè usta její nevydávala zvuku. A~ pøi slovích ,,bye i sám
vrahem mým byl rychle se vzchopila a pozdvihai svùj
hlas volala: ,,On ne, on ne, on není syn mùj! on to on!
já ne, já ne to on jest vrah svého otce! Prstem
na mladaího ukazujíc a ,,to on! to on! volajíc vrhla
se na prsa staraího cikána.
Ten vaak odstrèiv ji pøedstoupil veprostøed sínì. Po-
kojný a mírný byl jeho oblièej, vaecka nìkdejaí hrùznost
a váanivost zmizela s nìho a mstivý plamen vyhasl
v zraku i v srdci jeho. ,,Tatoe jest nìkdejaí milenka má!
pravil, ukazuje na bláznivou Angelínu; ,,svùdce jejího
hledal jsem po tøicet let. Vèera jsem ji poznal, neb
se jmenovala sama; a pomstiv se na svùdci jejím zavra~-
dil jsem otce tohoto mladíka. Zde tento list budi~ svìd-
kem proti mnì! Vyndal svinutý list a podal ho soudcùm.
,,A a~ odpraven budu za zloèin svùj, budi~ list tento pa-
mátkou a snad ospravedlnìním tomuto jinochu, aby mì
neproklínal pro smre otce svého, jen~to jsem já mu více
otcem byl ne~ roditel vlastní!
Hlasitì pøeètli soudcové list; jeatì jednou se tázali star-
aího cikána, zdali~ tomu tak, jak v listu pravil a jak se teï
vyznává? ,,Take tomu , pøisvìdèil cikán, ,,list tento ji~
dávnoe napsaný, døíve, ne~li jsem ji znovu poznal. Ten-
kráte jsem nemínil jeatì, ~e bude svìdèiti proti mnì.
Mlèel. Hluboké ticho. Soudcové rozhodli, a jednosvorný
úsudek byl: ,,Za tøi dny budi~ provazem odpraven! Bez
sebe le~ela bláznivá pøi nohou jeho, a jako døíve ustrnu-
lý, nepohnutý co socha kamenná stál mladaí cikán. Pev-
nì dr~el sevøený list otce zavra~dìného a oèi nepohnu-
té hledìly v nìj. Polohlasnì aeptal bez pamìti, bez smys-
lu jednotlivá slova: ,,Otec mùj! otec matku svedl ne,
on zavra~dil matku mou matkou ne matkou svedl
milenku mou svedl milenku otce matku mou a otec
mùj zavra~dil otce mého!
XIII
Pøed dalekou cestou
vrátím se jeatì v obydlí rodièù.
Juliusz Slowacki ,,Marie Stuartovna
Doufej! Od Boha mi dáno,
mám právo dávat rozhøeaení tìm, co se potøísnili krví.
Juliusz Slowacki ,,Mindowe
Mladý cikán byl za nevinného uznán, prohláaen
za mladého hrabìte Valdemara z Borku, a dle vùle otce
jeho pøiøknuto mu dìdictví veakerých statkù. On zùstal
nepohnutý, nemluvil, neche s ním cokoliv èinili. Teï ohlá-
sili pøed rádnicí shromá~dìnému lidu, ~e se nalezl syn
zavra~dìného hrabìte, a hlasité plesání shluklé luzy
rozléhalo se mìstem. Pak vyvedae starého cikána ozna-
movali drábové, tento ~e jest vrah hrabìte z Borku, tøe-
tího dne ~e má býti na hrdle trestán. Hlasitì opìt zaple-
sal shromá~dìný lid.
Jeatì ten veèer uvedli v slavném a hluèném prùvodu
mladého cikána, teï Valdemara, hrabìte z Borku, co
pána v zámek, kde jeatì dnes ráno co cikán, co zajatý
stál pøed mrtvolem, neznaje v nìm zavra~dìného otce
svého. Ètyømi koòmi jeli zdlouha hlubokým dolem, na-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]
zanotowane.pldoc.pisz.plpdf.pisz.plblacksoulman.xlx.pl
|
